Žůžela

Jízdní kopiník Aleše z Malíkovic a rychtář v Řisutech

Žúželka se narodil jako třetí syn městského sladovníka Dalibora. Ten vlastnil dům a sladovnickou dílnu v Praze. Své mládí trávil prací ve sladovně, kde se na rozvoji řemesla podílela celá rodina pod taktovkou otce Dalibora, a podnik tak až do roku 1363 úspěšně vzkvétal. Během morových ran velká část rodiny zemřela a dílnu s domem převzal Žúželkův starší bratr Albert. Žúželka neviděl budoucnost v těžké práci a začal hledat dobrodružství. V šencích poslouchal příběhy veteránů z tažení v Itálii a tak narukoval do vojenské hotovosti pana Jana z Vartemberka. Tak se stal součástí ozbrojené hotovosti jeho vazala, mana Aleše z Malíkovic.

Po vojenském výcviku se roku 1368 zúčastnil druhé římské jízdy a získal bojové zkušenosti. Pokračoval jako ozbrojenec mana Aleše z Malíkovic a sklízel úspěchy v Braniborsku. Roku 1373 obsadil s hotovostí město Lebus a získal novou výstroj. V Lebusu způsobil výtržnosti a ustájil povozy v katedrále sv. Petra, což vyvolalo odpor církevních hodnostářů, kteří volali po jeho potrestání. Při vojenském tažení se však dalo dík přímluv pána, ledacos přehlédnout.

Při obléhání hradu Fürstenwalde byl vážně zraněn a léčil se v klášterním lazaretu. Po zotavení se vrátil do Čech, kde byl za své zásluhu při tažení jmenován rychtářem ve vsi Řisuty. Zde sídlí na pronajaté tvrzi, se svou ženou Bětou a třemi dětmi, Jindřichem, Annou a Mikešem. Pro následky svého zranění se ale musel naučit bojovat levou rukou, pravá totiž zůstala oslabená a pomalá. Navzdory zranění se účastní vojenských tažení a panských kratochvílí.

Vazby - žena Běta, děti Jindřich, Anna, Mikeš