Vytétal (Thomas Spazierung)

Lovčí

Když se lojěvníkovi z Malíkovic narodil syn, dostal jméno apoštola Tomáše. Snad ve víře že jej bude jeho životem provázet svým opatrujícím pohledem. A nejspíš tomu tak i je. Jako malý klučík neposeděl nikdy ani chvíli a nejvíc ho zajímalo, co se skrývá za obzorem okolních kopců. Krátce tomu co se naučil chodit, vydal se na jarmark v sousední vsi. Zvědavost a povědomá vůně jej přilákala až ke kraji velkého sudu, a nahnuv se přes jeho obrubu, podklouzla jeho bosá nožka a spadl no něj. V boji o záchovu vlastního života pak vypil notnou dávku dobrého svátečního piva. Ze sudu jej za vlasy vytáhl krčmářův pohůnek a nařezal mu, co se do něj vešlo. Tato příhoda v malém chlapci zanechala trvalou stopu a vábivé kouzlo, které Tomáše prve dovedlo k sudu časem nezesláblo. S přibývajícím věkem jeho účinek spíše ještě zesílil. A tak dodnes lovčího Výletala spatříte málokdy bez plného korbele v ruce. To však nemenší jeho odhodlání kdykoliv tasiti zbraň. Je též jeho zvykem hrozit pěstí na kohokoliv, kdo mu jen letmo připomene pohůnka, který mu kdysi zanechal stopu v mysli a na hřbetě.

K panu Aleši přibyl, když v šenku v Řisutech s Žúželou (Alešem stanoveným rychtářem a věrným kumpánem) zapíjeli malý pátek. Tak se dozvěděl o uvolněném místě lovčího. V pondělí se vzchopil, hodil do sebe jeden korbel na odvahu a vypravil se za Panem Alešem na tvrz v Malíkovicích. Ten ho na přímluvu svého rychtáře přijal. Za smluvený deputát dřeva a zvěře, je tak pánu k službám kuší i lukem.