Lucie

Lucie je dcerou olomouckého krejčího. Vyrůstala mezi rolemi látek a krásnými šaty. Její otec byl v Olomouci velmi ceněným mistrem, jehož dílna zhotovovala oděvy pro vážené měšťanstvo a ctihodné pány.

Pochází z pěti dětí. Její starší bratři byli posláni do učení, krásnější sestra dobře provdána a Lucie potajmu doufala, že si jí všimne nějaký z pánů v krásných kabátcích, kteří k otci chodili.

Toužila jednou chodit v krásných šatech a být váženou paní. Jednou se na ni dokonce jeden i podíval a usmál se, ale slova, která následovala ji vrátila hodně rychle na zem.

Postupem času zjistila, že za krásnými šaty se často skrývá zlá a sobecká nátura.

Její otec byl dobrý ve svém řemesle, ale špatný s penězi. Neuměl se dívat dál, než do dalšího dne. Neuměl si své peníze rozpočítat a tak se stalo, že rodina měl plný sklad luxusních látek, ale prázdné žaludky. Lucie pomáhala v dílně, jak se dalo, aby ulehčila své matce, která se starala o domácnost a malé batole.

Jednou se tak stalo, že do dílny přišel krásně oděný muž, šlechtic, že prý potřebuje opravit svůj cestovní oděv. Práce to bylo spousta, tu dírka, tam se páral šev, ale ta delikátní látka, Lucii oči jen přecházely a tu ji to napadlo. Mohla by sloužit u takového pána, mohla by si něco vydělat a peníze posílat matce. Možná by jí dokonce dovolil mu sem tam opravit nějakou nedokonalost na těch skvostných šatech. Láska ke krásným látkám ji nikdy neopustila, sama už po nich nebažila, ale práce s nimi byla jako sen.

Její otec, k jejímu překvapení, s jejím přáním souhlasil a slíbil, že se pána další den zeptá. Patrně mu přišlo příhodné poslat dceru do světa vydělávat, jelikož jeho žena již čekala další přírůstek do rodiny.

Další den nadešel a Lucie nemohla ani dospat, byla nervózní, že bude zase pro smích.

Pán přišel, s prací byl velmi spokojen a tehdy se její otec zeptal a Pán souhlasil.