Fridrich z Lulče

Fridrici de Lulcz ( Fridrich ze tří generací Fridrichů ten nejstarší...)

Patří k zemanskému rodu vlastnící hrad Luleč se vsí a několika půhonů v obcích Nemojany a Tučapy.

Jeho předci Dětoch a Diva, věrní mani Olomouckého biskupa, založili dobrý základ pro rozvoj a slávu rodu, který sic nerozšiřoval toliko na majetku, jako se snažil jej udržet. O to úspěšněji rod rozšířil o početné potomstvo čítající 6 synů a dvě dcerky. Je pyšný na schopného Fridricha, Dětocha, záletného Lucka, Mikeše, Smila, bohulibého Ješka a dcerky Uršulu s Annou. Jistě se ptáte, zda-li to vše stihl s jednou manželkou??... to není žádné tajemství... o přesném počtu ani případném jméně se nedochovala žádná zpráva ani vyprávění.... takže klidně nepočítaně.

Jeho život a existence je doložena pouze několika dochovanými listinami kde jest přivěšena pečeť.

V té nejznámější z roku 1349 vystupuje jako svědek příteli Buškovi z Melic, poté roku 1365 Mareši Doubravici z Drnovic a nejspíš i na listině z roku 1373 je jeho pečeť, kde bere na spolek Vojtěcha z Vážan. Uvedeno jest "nejspíš" proto, že podle některých zlých jazyků pečeť patří již jeho synovi, Fridrichu z Lulče tzv. Staršímu.

Rodem Moravský šlechtic s vazbami na Olomoucké biskupství , tak pevně věří v Českého krále a císaře Karla IV.

Do Prahy několikrát za život vyjel a čistě náhodou se potkal s panem Alešem z Malíkovic, manem pana purkrabího Ješka z Vartemberka. Slovo dalo slovo a zakrátko mu nebylo zatěžko posílat jezdce s listem o pletichaření Olomoucké diecéze či jaké zvěsti se šíří o dění na Veveří. O jeho náklonosti se však již také vedou řeči a brzy bude nutné státi se oficiálně Vartemberkovým manem... jen pro jistotu.