Obecné informace o městě Mělníku a jeho dávné i nedávné historii

Testament je hra, která vás vtáhne do středověku. Ocitnete se v období počínající vlády českého a římského krále Karla IV. Hra vychází z historické reality, ale v zájmu dramatu jsme byli nuceni některá známá historická fakta trochu ohnout či přímo pokřivit, tu a tam něco odebrat či naopak přidat. Pojďme se spolu podívat, jak se věci v městě na soutoku řek Labe a Vltava vlastně mají:

Mělník vždy bylo, je a navždy bude bohabojným městem a známým obchodním centrem, kde komodity z celé říše mění ve zdejším říčním přístavu majitele. Než jej Karel IV. prohlásil královským věnným městem, Mělník a jeho blízké okolí spravoval několik desetiletí rod zástavních pánů z Vrchlabí. Však za Mělník také dali králi Janovi tehdy pěknou sumu peněz. 

Je podzim léta páně 1348. Město se zrovna pomalu připravuje na zimu po letní neúrodě. Řeky jsou plně splavné a obchodní ruch nabírá na obrátkách. Měšťané se scházejí v centru všeho dění, na celním trhu, kterému nikdo neřekne jinak, než ungelt. Nachází se hned vedle městské radnice, neboli rathausu, a mělničtí ho nechali nově a výstavně opevnit, aby zdůraznili slávu a moc svého města. 

Kde bují obchod, tam kvete i jiná lidská činnost - řemeslníci se v dílnách činí, rolníci ze všech okolních vesnic pilně orají, a rybáři s opravenými sítěmi vyrážejí na svých bárkách nad ránem pokoušet osud. Trh ožívá čilým ruchem - hlasy prodávajících vychvalujících své zboží, nářkem žebrajících o almužnu, či řevem nemluvňat prvně se batolících z dosahu starostlivých matek. I čeleď všeliká tráví čas prací a modlitbami netušíc, že městu Mělníku brzy nadejdou pochmurné časy.

 

Spor o rybolovní právo

Chvála našemu pánu, že zima nebyla letos tolik krutá a že byly brány města ušetřeny hladu, mrazu či strašlivé černé smrti a jiných nemocí, které dle zvěstí potrápily nejedno město v Bavořích a Sasích.  Parné léto s bouřkami a krupobitím však přineslo jen chabou úrodu a s přicházejícím podzimem je ve městě cítit všudypřítomná nejistota.

Žel bohu žádná ze zmíněných tragédií nepostihla všemi haněnou Roudnici - jen co by kamenem dohodil vzdálené, u Labe ležící město, obývané samými lháři, loupežníky, falešnými proroky, děvkami, zloději, traviči i jinou smrdutou pakáží. Co paměť sahá, je Mělník s roudnickými v letité při o rybolovní právo nad zvláště výnosným úsekem Labe v zákrutu u ostrova Velký Koráb, který leží právě na hranici mělnického a roudnického zboží. Problém je, že z tohoto místa odjakživa plynuly největší úlovky. Každý den přicházejí na místo ještě před úsvitem mělničtí i roudničtí rybáři, aby zabrali nejlepší místa na úkor těch druhých. Předbíhají se proti proudu i v zátoce a nejednou už mezi rybáři došlo k pořádné bitce, ve které se nimrodi rudí vzteky navzájem bili pruty a chytali do sítí.

Ke sporu se král zatím nestačil vyjádřit a dal tak prostor k pletichám a čertovským pomluvám té Roudnické sebranky. Pro každého věrného mělnického souseda je Roudnice osinou v zadku - den, kdy roudničtí mladíci potopili pod rouškou noci takřka celou mělnickou rybářskou flotilu, jim nebude nikdy zapomenut. Tenhle čin jim nikdy nebyl před králem ani panem arcibiskupem, pánem a majitelem Roudnice, dokázán. V Mělníce ale každý ví, že to museli být právě oni a nikdo jiný. Pan Oldřich toho dne vykázal všechny měšťany Roudnické z města Mělníka a zakázal je do města vpoušteti, dokud on živ bude! Mělničtí věří, že i díky podpoře jejich pána bude jejich právo na rybolov ve sporném úseku řeky Labe s konečnou platností a navždy potvrzeno.

 

 

 

Šternberská válka

Podobně napjaté vztahy má město Mělník dosud také se šlechtickým rodem pánů ze Šternberka. Je tomu už pět let, kdy mladý pán Jaroslav ze Šternberka přišel ve městě o svou čest, mužství, a nakonec i život. Vše začalo tím, když tento pán dojednával jakousi dohodu mezi svým otcem a pánem Oldřichem. Kvůli tomu navštívil mladý, bohatý a pohledný šlechtic několikrát město a není divu, že na něm mohly měšťanky oči nechat. Pan Jaroslav, místo aby se zachoval jako rytíř, začal svého postavení zneužívat a svedl postupně několik měšťanských dcer a občas nevynechal ani jejich dosud dosti pohledné matky. Když se to jejich mužové, otcové a bratři dozvěděli, rozhodli se, že si na Šternberka počíhají a dají mu za vyučenou. Počkali si na něj v zatáčce hned za městskou bránou, ale mladý pán se nenechal zaskočit a v každé ruce už držel napnutý samostříl. V tu chvíli většině našich měšťanů spadlo srdce do kalhot a zapřísáhli se, že pokud Šternberk odloží zbraně, dostane volný průchod. Šlechtic tak skutečně učinil, sklonil samostříly, ale v tu chvíli se vše poněkud zvrtlo. Rázně k němu přiskočil syn rybáře Kačera, bratr jisté Aničky, se kterou měl Šternberk největší pletky, a jednou tvrdou ranou sekerou uťal urozenému pánu nohu až se rytíř skácel z koně. Druhou ránu už rybář mířil tam, kde se nacházela Šternberkova mužná chlouba - původ všeho sváru. Mladý pán svá zranění nepřežil a jeho otec přísahal městu i rodu z Mělníka strašlivou pomstu. Nic nepomohly omluvy pána Oldřicha ani okamžitá oprátka pro všechny, kteří se na smrti mladého šlechtice podíleli. Rozezněly se bubny války, ve které shořelo na prach několik vesnic v okolí města a nakonec byl málem dobyt i samotný Mělník, když se Šternberská posádka lstí zmocnila jedné městské brány. Nakonec však došlo díky staršímu synovi pána Oldřicha - panu Konrádovi - k dohodě a Mělník se z viny mohl vyplatit. Šternberkové žádali nesmírnou hromadu peněz. A také ji dostali. Pán Oldřich pak v hněvu uvalil na město strašlivou daň a dosadil tehdy, byť proti starému právu, na deset let jako purkmistra pana Mikuláše. Tento zkušený a rozvážný muž dostal za úkol ohlídat, aby se nic podobného už nikdy více neopakovalo.

 

 

Spor o trhovní právo

Stejně tak kolem vleklého sporu o trhovní právo se začínají vést řeči. Loni to dokonce v jeden čas vypadalo velice vyhroceně. Nakonec tenkrát svolaná městská rada ve velice těsném hlasování trhovní právo prostému lidu odepřela. Prodávat na trhu tak smí pouze ti, kteří získají zvláštní povolení od kupeckého cechu, který v současné chvíli představují hlavně purkmistr a německý obchodník Jakob Adelstein. Purkmistr vybírá trhový poplatek, Adelstein vybírá clo z každého zboží, pokaždé po jednom groši.  Prostým sousedům vadí především to, že mnozí cizinci a přespolní dostávají povolení prodávat na trhu na úkor domácích, pokud dobře zaplatí. Pukrmistr vše zdůvodňuje lepší výslednou kvalitou zboží pro všechny, ale naštvanost mezi lidem bublá stále více. Jak je vidno, tento spor v lidu přetrval a snad i nabral na síle. Mnozí měšťané se začínají dokonce obávat vzpoury, jsou však radou uklidňováni a stejnou měrou je lidu prostému na vědomí dáno, že se pán Oldřich otázkou práva trhovního pro všechen prostý lid bude neprodleně zabývat.

 

 

Co se v Mělníce za poslední dobu událo - aneb o čem se ve městě mluví

  • Mělník je také prorostlý protiněmeckými náladami, zejména poté, co se do rady nějakým záhadným způsobem prodral němec Jákob. To je trnem v oku zejména místnímu kováři Raňkovi, který možná i právě proto počal svolávat po vzoru městské rady do hospody jakousi “sousedskou radu”, ve které se hlasitě dovolávají práv on, rybáři, či švec Beneš.

  • Starý kostel svatého Petra co na podzim při požáru dočista celý shořel, mladší syn pána Oldřicha, pan Hašek, nechává znovu stavěti a městu vyvstává otázka, komu že nový kostel zasvětit. Mělničtí sousedé by chtěli zachovat svatého Petra, patrona rybářů. Městská rada ovšem uvažuje spíše o zasvěcení nejsvětější panně Marii. Co na to ale řekne pán? Co vám mám povídat, roztržky jsou od té doby na denním pořádku a rychtář Čestmír se svými biřici musí vášnivě debatující dav na náměstí i holemi rozháněti.

  • V ulicích i hospodách se povídá, že král Karel potáhne proti synům zlořečeného Ludvíka Bavora, který se nazýval císařem, do Braniborska. Jako potvrzení těchto slov před nedávnem dorazil do města německý mistr Otto ze Saska, známý stavitel praků i jiných obléhacích strojů a než byste řekli švec (Beneš), začaly vedle města pod jeho dohledem ruce nádeníků a čeledi stavět do výšky obávaný válečný stroj. Povídá se, že toto u králova dvora dohodl pan Konrád - nejstarší syn pána Oldřicha. Od měšťanstva až po spodinu se proslýchá, že se kvůli tomu mezi nimi strhla tuze velká hádka, po které pan Konrád Mělník kvapně opustil. 

  • Trnem v oku učenému doktoru Petrovi i knězi Arnoštovi je mezi spodinou obnovená místní pověra o bylinkářce, která snad pomocí čar a kouzel léčí nemoci i neduhy. A prý tak činí zcela zdarma. Kdo ji chce přivolati, má na krku nosit amulet s křížem v kruhu. Jaká troufalost! Učená medicína by stěží mohla být překonána jakýmsi odporným lektvarem z rukou hříšné poběhlice. Již třikráte doktor v městské radě volal po nápravě a žádal, aby tahle škodlivá pohanská pověra byla po zásluze vymýcena. Jeho žádosti zatím u rady došly jen odkladů, ona legenda je mezi chudinou brána vcelku vážně a ani kněz Arnošt se o záležitost příliš nezajímá.

  • Kněz s doktorem se před nedávnem střetli ve sporu, jak vyléčit synka Oldřichovy služebné. Kněz chtěl z mladého chlapce vymítat ďábla a doktor to včas zastavil a prodal chlapci protijed - prý se určitě otrávil rulíkem, který si v lese popletl s borůvkou. Chlapec se uzdravil a kněz od té doby prý s doktorem nemluví.

  • Před několika dny utekli z panského psince psi a roztrhali ve městě několik slepic, dvě ovce a zničili vybavení rybáři Zbyňkovi. Na posledním lovu také pošel nejoblíbenější pes pána Oldřicha a majitelka psince z toho má velké těžkosti. Bojí se s mužem Petrem o své živobytí a čekají na rozhodnutí ve své věci.

  • Aby toho málo nebylo, před nedávnem městská stráž přistihla při mordu starého hrnčíře. Obětí byl nějaký budějovický obchodník a povídá se, že starý hrnčíř mu krk nožem otevřel až na kost. Nutno dodat, že po krátkém soudu poslali mělničtí do Litoměřic pro kata Jaroše, který mu, po svolení pána Oldřicha, hrdelní zločin na šibenici stejnou mincí oplatil.

  • Největší rána však přišla předevčírem - městem se rozezněl umíráček a volání strážných o smrti urozeného pána Oldřicha.

 

 

Šlechtická rodina pánů z Vrchlabí

Pán Oldřich byl všemu lidu znám jako dobrý muž - spravedlivý a čestný. Není žádným tajemstvím že konec královského rodu Přemyslovců nesl těžce. Když se zemský sněm rozhodl pro nástupce z Korutan, přísahal prý mu urozený rytíř svou věrnost a byla to asi Oldřichova pověstná hrdost, která mu bránila převléci plášť poté, co byl po pár letech proti všem tradicím zvolen druhý král, hrabě z Lucemburku. Ve válce pak táhl rod Vrchlabských s Korutany až do samého hořkého konce, což sice umožnilo Oldřichovi zachovat si svou čest, ale zároveň to prý značně vyprázdnilo rodové pokladnice. Po válce musel totiž za zachování svých majetků novému králi zaplatit nemalou částku. Mělník si však ponechal ve svém držení. Snad i z jakési úcty ke starému pánovi král Karel prozatím netlačí na odprodej města zpět královské komoře. Pan Oldřich po sobě zanechal dva syny, staršího Konráda a mladšího Haška.
Jako Oldřichovu dědici patřilo prvorozenému Konrádovi v rodině i v městě Mělníku dlouhou dobu výsadní místo a dostalo se mu velmi dobrého vzdělání i vychování. Po dlouhých přímluvách jeho matky byl otcem poslán do říše na dvůr spřáteleného durynského lantkraběte, kde sloužil jako panoš a učil se nejen rytířskému umění.
Mladší syn Hašek je z jiného těsta. Na rozdíl od svého bratra, na kterého byly dle všeho kladeny vysoké nároky, je pan Hašek ve městě mnohem častěji k vidění. Není žádným tajemstvím, že holduje jízdě na koni a zejména lovu, po kterém se neštítí prohodit s místními pár slov přímo v mělnické hospodě či v místních lázních. Většina obyvatel města vidí právě v něm odraz jeho otce Oldřicha, který byl k životu chudších vždy shovívavý a jistě by ho mnohem radši viděla jako příštího pána Mělníka.

 

 

Mělnická městská rada

Pětičlenná rada mělnická, určená k řešení světských problémů města, je tohoto času sestavená z purkmistra a tří vždy na dva roky volených členů. Posledním členem rady je rychtář, dosazovaný přímo šlechticem - pánem města. Rada zasedá jednou měsíčně (v reálném čase naší hry to bude jednou denně) a kdokoli z městské rady může navrhnout jedno téma, které rada musí poté projednat. Rada rozhoduje absolutní většinou hlasů.

Radu vede purkmistr jako nejvyšší představitel města. Jeho úkolem je předsedat městské radě, řídit zasedání a vynášet jménem rady rozsudky a nařízení. Purkmistr také drží městskou pečeť, pokladnu a účetní knihu. 

Původně se členové rady v roli purkmistra střídali po půl roce, ovšem starý pán Oldřich radě nařídil obsadit post purkmistra obchodníkem Mikulášem na 10 let jako trest za incident se Šternberky ze kterého před pěti lety vzešla ničivá válka. Vzhledem k událostem neměl nikdo z města odvahu vzepřít se tomuto neobvyklému nařízení.

Purkmistrovým protipólem obvykle bývá ve městech rychtář, dosazovaný vrchností. V případě našeho města Mělníka však jsou výjimečně pánem dosazení oba úředníci, a tak zde ke sporům příliš často nedochází. Rychtář dohlíží, aby rada nekonala nic proti vůli svého pána. Jeho úkol je dodržovat ve městě pořádek a zajistit, že rozhodnutí městské rady budou brát všichni vážně. Má k tomu k dispozici své biřice - strážné. Rychtář zodpovídá za vyběr berně, pokut a všeobecně se stará, aby se vše dělo podle práva. Zejména, aby nebyla zkracována práva urozeného pána města. Vzhledem k událostem předcházejícím “šternberskou válku” jsou rychtář a jeho stráže jediní lidé s právem nosit ve městě zbraň. Tedy, kromě urozených pánů, samozřejmě.


Purkmistr Mikuláš se o Mělník stará již čtvrtým rokem. Kněz Arnošt nahradil zesnulého kněze Michala a v radě pobývá druhým rokem. Loni se do rady dostal německý obchodník Jakob Adelstein a chvíli na to byl panem Oldřichem dosazen do rady nový rychtář Čestmír. Doktor Petr je ve městě sice už šestým rokem, ale do rady byl dosazen poměrně nedávno, po smrti krejčího, který sešel věkem a živnost přenechal své dceři Kristýně. Společně tato rada zasedá v městské opevněné radnici a zabývá se obvykle předem domluveným programem. Často ale také tématy, které na radu přinášejí jednotliví radní.

 

 

Go to top