Milí hráči, drazí obyvatelé města Mělníka,

Vzhledem k okolnostem a k vyhlášenému zákazu kulturních a zábavních akcí s účastí více, než 30 lidí, jsme bohužel nuceni naši hru přesunout na pozdější termín. Hra se rozhodně neruší, těšíme se na vás, na vaše ztvárnění různorodých postav a oživení středověkého městečka. Nový termín hry bude 22. - 25. října 2020. Opět na středověké tvrzi v Malešově.

 

Co se týká vašich zaplacených poplatků - v případě, že můžete jet na podzim, vaše přihláška samozřejmě platí a místa máte zajištěná. Pokud ovšem budete potřebovat peníze vratit, což samozřejmě chápeme, tak vám je bez odkladu pošleme zpět. Ozvěte se nám prosím na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Veříme, že do podzimu bude po viru, po zákazech a budeme se moci s radostí a chutí pustit do naší hry! Opatrujte se, dávejte na sebe pozor a přejeme vám, ať zvládnete pokud možno bez úhony současnou situaci. Ať se vám mor koronaviru obloukem vyhne a těšíme se na vás na podzim!

 

Renča, Juraj, Bahňák a Zdeslav

 

 

Krutou zimu na počátku roku 1348 díky Bohu a zajisté i díky moudrému zástavnímu pánovi Oldřichovi mělničtí měšťané přežili v dostatku a v teple. Parné léto s bouřkami a krupobitím však přineslo jen chabou úrodu a s přicházejícím podzimem je ve městě cítit všudypřítomná nejistota.

Když v prvním zářijovém dni sousedé přichází do ungeltu na trh, s vycházejícím sluncem padá na město i jistý zlověstný stín. 

“..mrtev! Starý pán Oldřich je mrtev!”, rozléhaly se po městě chraptivé hlasy strážných, “dej mu Pán klidné spočinutí”.

Nečekaná smrt mělnického pána však neměla být jedinou neblahou zprávou. Válka s Branibory je prý na spadnutí a ve městě se jako její zlá předzvěst zjevil nějaký studovaný mistr z Němec, aby ve jménu krále Karla dal stavět válečné praky.

“Snad aby se konečně vrátil mladý pan Hašek - ten zajisté nedá dopustit žádnou křivdu, stejně jako jeho otec!”, posteskli si lidé v dílnách a na polích. Mladší Oldřichův syn v Mělníku vyrostl a lid si ho přirozeně oblíbil. Měl veliké srdce a každému dopřál sluchu.

To v radní síni, v krámech a v domech kupců zněla jiná písnička - “Bůh nedopusť, aby nás vedl ten mladý lidumil! Je to dobráček, ale prosťáček. Rozumu a rozhodnosti moc nepobral! Starší pan Konrád již zajisté četl naši žádost a kvapně dorazí ujmout se vlády nad městem. Ten už bude vědět, co v těhle časech dělat, vždy si přece uměl poradit.” 

Družné rozhovory utichly za burácení zvonů, které všechny svolávaly na mši… 

Go to top