Krutou zimu na počátku roku 1348 díky Bohu a zajisté i díky moudrému zástavnímu pánovi Oldřichovi mělničtí měšťané přežili v dostatku a v teple. Parné léto s bouřkami a krupobitím však přineslo jen chabou úrodu a s přicházejícím podzimem je ve městě cítit všudypřítomná nejistota.

Když v prvním zářijovém dni sousedé přichází do ungeltu na trh, s vycházejícím sluncem padá na město i jistý zlověstný stín. 

“..mrtev! Starý pán Oldřich je mrtev!”, rozléhaly se po městě chraptivé hlasy strážných, “dej mu Pán klidné spočinutí”.

Nečekaná smrt mělnického pána však neměla být jedinou neblahou zprávou. Válka s Branibory je prý na spadnutí a ve městě se jako její zlá předzvěst zjevil nějaký studovaný mistr z Němec, aby ve jménu krále Karla dal stavět válečné praky.

“Snad aby se konečně vrátil mladý pan Hašek - ten zajisté nedá dopustit žádnou křivdu, stejně jako jeho otec!”, posteskli si lidé v dílnách a na polích. Mladší Oldřichův syn v Mělníku vyrostl a lid si ho přirozeně oblíbil. Měl veliké srdce a každému dopřál sluchu.

To v radní síni, v krámech a v domech kupců zněla jiná písnička - “Bůh nedopusť, aby nás vedl ten mladý lidumil! Je to dobráček, ale prosťáček. Rozumu a rozhodnosti moc nepobral! Starší pan Konrád již zajisté četl naši žádost a kvapně dorazí ujmout se vlády nad městem. Ten už bude vědět, co v těhle časech dělat, vždy si přece uměl poradit.” 

Družné rozhovory utichly za burácení zvonů, které všechny svolávaly na mši… 

Go to top